Strážci Národního parku Serengeti

V neděli 31.7. odpoledne jsme se měli podle dopisu, který jsme obdrželi několik dní předem, dostavit na habartovské letiště, odkud odlétal náš speciál směr Národní park Serengeti. Stanou se zde z nás po několikadenním výcviku noví strážci parku.
Po příletu na letiště nás čekala celní kontrola. Každý z nás musel mít s sebou vlastnoručně vyrobený cestovní pas, aby nás pustili přes hranice. Prošli jsme celnicí a museli si ještě vyřídit povolení k pobytu, které obsahovalo i zdravotní prohlídku a povinné očkování. Nakonec jsme si všichni zdárně vyřídili všechna povolení a mohli se večer u táboráku seznámit s naší celotáborovou hrou.
Po setmění nás čekal první brontík odvahy a pak už jen sladký spánek ve stanu.
Hned první den ráno po budíčku a nezbytné rozcvičce začínáme s výcvikem.
Pro dobrou orientaci v terénu si vyrábíme dalekohled a kompas. Odpoledne vyrážíme na naši první výpravu po parku. Jdeme jižním směrem až k rotavským varhanům. Cestou plníme různé úkoly a soutěže, za které získáváme body. Vítězné družstvo si na konci dne vybere svého maskota, podle kterého se bude oddíl jmenovat. Nakonec z nás jsou Modré opice, Zelení sloni a Červení lvi.
Druhý den opět pokračujeme ve výcviku. Tentokrát si cvičíme první pomoc, při které nejprve skládáme lékárnu a pak zkoušíme obvazovou techniku. Jde nám to docela dobře.
Dále následuje výcvik - tentokrát zkoušky na zbrojní pas. Střílíme na makety zvířat, abychom je uměli správně uspat, zaměřujeme na cíl a snažíme se získat co nejvíce bodů.
Potvrzený zbrojní pas máme všichni a můžeme začít chodit na večerní obchůzky parku, abychom objevili stopy pytláků a mohli jim zamezit zabíjení zvířat.
Abychom se mezi sebou poznali, vyrábíme si své uniformy. Batikujeme si trička savovou technikou. Každý z nás si mohl vybrat, co si na své triko vyrobí. Většina z nás použila oddílová zvířata a přírodní materiál. Z papíru si vystřihujeme namalované šablony a společně s klacíky, listy a kamínky je pokládáme na rozložená trička. Když máme hotovo, vedoucí nám to vše přestříkají Savem. Po zaschnutí si musíme trika ještě pořádně přeprat, abychom z nich dostali zbytek Sava.
Páteční večer dostáváme zprávu z našeho hlídkového letadla, že se u sloního napajedla objevili pytláci. Oblékáme si své uniformy, nabíjíme zbraně a vyrážíme. Pomalu se přibližujeme k napajedlu a opatrně pytláky obkličujeme. Po menší přestřelce pytláky zajímáme a vedeme k nám do tábora, abychom je mohli řádně odsoudit. Pytláci si ze začátku vymýšlejí, že jsou reportéři, kteří přijeli do Afriky natáčet dokument, ale pod tíhou důkazů se nakonec přiznávají. Kupodivu za sebe skládají vysokou kauci a jsou na podmínku propuštěni.
Sobotní den konečně ustalo období dešťů a my můžeme připravovat klec a záchytnou síť na odpolední záchrannou akci pro poraněného tygra.
Po vydatném obědě vyrážíme na záchrannou misi. Cestou nalézáme na stromech fáborky, které nám tu zanechali naši průzkumníci. Vedou nás směr Komáří vrch. Konečně docházíme k místu, kde leží zraněný tygr. Pomalu se k němu blížíme a uspáváme ho. Poté ho odchytáváme do sítě, abychom ho mohli donést do tábora, kde se o něj můžeme lépe postarat.
Nedělní ráno na nástupu se dozvídáme program na dnešní den. Neděle je den návštěv a proto si ve stanech uklízíme trochu víc a připravujeme špinavé prádlo na odvoz. Po svačině se necháváme pomalovat barvami na obličej.Pomalu se z nás stávají tygři,sloni, lvi ,opice a další zvířata.
Po poledním klidu se otvírá brána našeho národního parku a můžou k nám vstoupit návštěvníci. Do nástupu ukazujeme rodičům, kde bydlíme, co jsme si vyrobili a vyprávíme jim své zážitky.
Ve tři hodiny je nástup a po něm máme letos pro rodiče připravenou ukázku táborového života.Vedeme si je do stanů a za chvilku je vyhlášen budíček a nástup na rozcvičku.Většina rodičů jde cvičit s námi, a aby se rozhýbali cvičíme na známou písničku "Hlava,ramena, kolena palce". Poté si mohou zkusit střelbu na zvířata a následuje část nazvaná "Pomaluj si své rodiče". Maminky i tatínkové se ochotně nechávají malovat a děti na jejich obličejích tvoří někdy hezké a jindy zvláštní malby.
Pak už se jen nachýlil čas, kdy rodiče začali odjíždět a v táboře jsme byli zase jen my sami. Tento náročný den ukončujeme pořádnou diskotékou.
Předposlední den našeho pobytu v národním parku jdeme ještě jednou na výpravu po okolí. Vydáváme se na nedaleký Kozí hrádek. Pozorujeme odtud Rotavu a mezi stromy vidíme i střechu našeho tábora.
Odpoledne hrajeme ještě pár "sranda her" a stavíme ze špulek co největší kruh. Pak už jen hrajeme vybíjenou a večer po večeři máme konečné vyhodnocení tábora. Každý z nás získal minimálně dva diplomy a účastnický list.
Večer si ještě opékáme tábornický chléb zvaný "Hadi na rožni". Poté už se jen umýt a honem do spacáků.
Nastal poslední den našeho pobytu v Národním parku Serengeti. Dopoledne si balíme své kufry, pomáháme s úklidem a po obědě pro nás opět přilétá náš letecký speciál, který nás odveze zpět do Habartova k našim rodičům, abychom jim mohli vyprávět vše, co jsme na letošním táboře zažili.