Sčítání kání

Další zimní období se pionýrská skupina Habartov zapojila do každoročního programu na sčítání káňat. Program spočívá v tom, že se třikrát za zimu vydáme na stejnou pětikilometrovou trasu, na které se střídá les a pole a přitom pozorujeme oblohu a stromy. Cílem našeho pozorování a hledání jsou samozřejmě káňata. My jsme si již před lety vybrali trasu od Habartova směrem na Hrádek, Krajkovou a zpět.
Scházíme se na kraji lesa pod Baníkem. Do svých sčítacích notýsků si zapisujeme výšku sněhu, srážky a povětrnost. Protože se s námi vydali opět i nováčci, zopakovali jsme si pár pravidel, jak se chovat, když zahlédneme káně nebo nějaké další zvíře. Vyzbrojeni dalekohledy, ostřížím zrakem a trpělivostí se vydáváme na cestu.
V listopadu nám počasí přálo a v lese to vypadalo jako v zimní pohádce. Celkem jsme napočítaly 3 káňata, 3 krkavce, 1 poštolku, 1 luňáka a opět nám v dáli přeběhla liška.
Toto sčítání jsme ještě spojily s menší besedou u našeho kamaráda myslivce. Viděli jsme kůži jezevce, vycpanou hlavu divokého prasete a předvedl nám vábničku na jeleny. Také nám ukázal své krásné fotky srnců, které v lese vyfotil.
Podruhé sčítáme v lednu a vidíme celkem tři káňata, luňáka , tři krkavce a poprvé nad námi proletěl kormorán.
Třetí a poslední sčítání je v březnu. U lesa na Hrádku vidíme první tři káňata, která se začínají nahánět kvůli samičce. Tu vidíme lítat opodál. Nedaleko Krajkové před námi nad polem létá další káně. V polovině cesty si dáváme přestávku, při které si letos poprvé opékáme buřta. Posilněni dobrou svačinou, pokračujeme v naší cestě.
Při těchto výpravách jsme se již několikrát přesvědčili o tom, že i příroda kousek za městem je krásná a plná života.