Ve jménu krále II.

V neděli 2.8. se už po osmnácté konal "Letní pionýrský tábor", který pořádá pionýrská skupina des. St. Roubala na táborové základně "Sluníčko" u Rotavy.
Ve čtyři hodiny odpoledne se natěšené děti rozloučily se svými rodiči na autobusovém nádraží a naskákaly do autobusu, který je odvezl na Sluneční hrad. Děti se po příjezdu ubytovaly ve svých stanech.Tábor byl zahájen, když vlajková četa vyvěsila na stožár státní vlajku. Ovšem lákavější než vlajka je táborák, u kterého jsme se po večeři společně usadili. Děti s nadšením čekaly, co se bude dít. Najednou vtrhl k ohništi potrhlý panoš a volal: "Povstaňte, povstaňte přichází purkrabí!!!". Děti povstaly a purkrabí Fanda přišel se svojí družinou. Všichni užasli nad krásnými kostýmy vedoucích. Následovala ukázka pasování panoše Tomáše N. do stavu rytířského a celotáborová hra byla zahájena. Po setmění děti absolvovaly prvního brontíka odvahy a šly spát.
Druhý den začal netradiční rozcvičkou v podobě svižného tance. Po snídani jsme se dali do budování hradu. Čekala nás výzdoba hradní budovy, postavení hradeb, vytvoření mučírny a kolbiště atd. Po svačině začaly jednotlivé oddíly vymýšlet bojové pokřiky, erby a jiné teamové symboly. Tyto práce pokračovaly až do večeře. Po večeři jsme vyzkoušeli novou hru s názvem "Středověký fotbal". V úterý jsme se probudili do chladného rána, ale to nás neodradilo od dalšího tvoření. Tentokrát bylo naším úkolem vytvořit si středověký oděv. Batikovali jsme trička savovou technikou, ozdobili si límec a ušili váček na své stříbrňáky. Vzhledem k tomu, že se v hlubokých černých lesích objevili lapkové a loupežníci a zvýšil se podezřelý pohyb na hranicích, dali jsme se do nácviku obrany hradu. Večer jsme opět trénovali náš středověký fotbal, kterému jsme dali název "Hra". Kvůli blížícímu se turnaji se všichni velmi snažili. Po zápase přišlo obvyklé vyhodnocení u ohně, kde jsme dostali stříbrňáky za úklid stanů a získali další rytířské ostruhy za své udatné skutky.
Ve středu bylo nebe konečně bez mráčků. Po náročné rozcvičce a vydatné snídani nás čekal další důležitý úkol. Abychom mohli účinně ochránit náš hrad, museli jsme si vytvořit rytířskou zbroj a vyrobit si zbraně. Nyní se už dokážeme před nepřáteli dostatečně bránit. Během poledního klidu jsme nabrali síly a uspořádali rytířský turnaj. Na kolbišti nás uvítala družina purkrabího Fandy, která přihlížela prvnímu klání. Všichni proti sobě udatně bojovali dřevci, v sedlech svých ořů. Několik rytířů při boji z koně spadlo, ale nikdo nebyl zraněn. Druhou disciplínou turnaje byl "souboj v bažinách". Dva rytíři při tomto souboji stojí naproti sobě na půlené kládě a snaží se shodit jeden druhého srážedlem. Někteří si již vysloužili za druhé vítězství prsten. Pro dnešek se stal posledním kláním "Souboj slepých rytířů". Dva z nás mají zavázané oči a snaží se jeden druhého třikrát udeřit molitanovým pytlem. Pro ostatní je to docela zajímavé pokoukání.
Ve čtvrtečním dopoledni jsme se vydali na Rotavské varhany hledat kouzelnou bytost. Kouzelnou bytost jsme našli, a pak už zbývalo zapamatovat si vše, co měla na sobě. Cestou zpátky jsme nacvičovali tancování dobového tance. Odpoledne pokračovalo rytířskými souboji. První disciplínou bylo přetlačování dvojic z vyhraničeného kruhu molitanovými štouchadli. Další disciplínou byl boj s palicemi a štítem a vyhrál ten, kdo opět třikrát zasáhl protivníka. Poslední disciplínou byla hra na posly, kdy děti běhaly vyznačenou trasou a během půlhodiny musely tuto trať uběhnout co nejvíckrát. V tomto souboji se jako nejlepší posel ukázal Matěj Mašek, který ji proběhl 24 krát.
V pátek dopoledne jsme vyráběli koňské spřežení. Každý oddíl si vybral svou princeznu nebo prince, kterého budou vozit v kočáře a ostatní byli součástí kočáru.
Odpoledne bylo výjimečně teplé počasí, a proto jsme se chtěli trošku zchladit. Každý mohl podstoupit vodotrapičskou zkoušku, při které si jednotlivec lehl v plavkách na zem a vedoucí ho pomalu poléval studenou vodou. Ten kdo toto polévání podstoupil bez jakéhokoliv škubnutí, tak ji složil úspěšně. Poté jsme dostali další úkol - stavění hradu. Hra v spočívala v tom, že každý oddíl musel vyplnit tzv. kvádry předmalovaný hrad a poté ho vybarvit barvou svého oddílu. Kvádry byli papírky obdélníkového tvaru. Pro tyto kvádry si musely děti doběhnout na kopeček v lese, přičemž je nesměl chytit loupežník (vedoucí). Pokud ho chytil musel si dotyčný běžet zpět do tábora pro nový život, a poté do lesa pro nový kvádr. Po večeři oddíly předváděly svá koňská spřežení.
Sobotní dopoledne jsme strávili hraním turnaje ve hře zvané "Hra". Děti na tento turnaj pilně trénovaly několik dní. Souboj byl vyrovnaný, ale nakonec vyhrál tým modrých, druzí byli červení a třetí zelení. Po turnaji jsme překonávali kopřivy. Ti, co měli odvahu, procházeli houštím kopřiv. Za tento úkol dostali zvláštní odměnu prsten a další rytířskou ostruhu. Odpoledne jsme potrestali hlídku, za to že neuhlídala vlajku, bahenní lázní. Poté jsme se všichni schladili velkou vodní bitvou. Když jsme se usušili, šli jsme do lesíka stavět vlastní návrhy hradů. Tato hra se nazývá "Stavitelé". K večeru se konalo první pasování na rytíře a večer se konala další stezka odvahy. Děti musely tentokrát projít kolem hrozivého tříhlavého draka. Naši rytíři a panošové to ovšem skvěle zvládli a drak nikoho nezranil.
Neděle byl den, kdy se odpoledne otevřely brány hradu pro rodiče. Děti byly už natěšené, tak dopoledne vyráběly rodičům šperky a drobné předměty na uvítanou. Odpoledne po poledním klidu přijeli rodiče a čekal na ně prohlídka hradu. Někteří panoši měli tu čest, že byli pasováni před rodiči do stavu rytířského a pak jsme ukázali rodičům některé souboje.
Neděle však nebyla výjimečná pouze návštěvním dnem, ale také tím, že naše instruktorka Šárka měla osmnácté narozeniny. Připravili jsme pro ní oslavu plnou překvapení. První překvapení byl dort z balónku a šlehačky, který po krájení explodoval. Pak musela nafouknout osmnáct velkých balónků. Pak vklouzla do holinek naplněných ohavným bahnem a potom na ni čekalo prasknutí balónku s vodou nad hlavou. Posledním překvapením byla velká krabice, ve které se nacházely další dvě menší a až z té poslední třetí se teprve na Šárku usmála krásná velká plyšová kráva , dárek od všech vedoucích. Poté následovala diskotéka.
Po návštěvním dnu jsme si hráli na projektanty. Navrhovali jsme hrad na čtvrtku a kreslili portréty svých vedoucí. Vzhledem k tomu, že jsme už byli trošku unavení, tak jsme polední klid strávili hrou na Šípkovou Růženku. Ten kdo přes polední klid spal nebo aspoň dělal, že spí, dostal stříbrné a body pro tým.
Když jsme se vyspali, zahráli jsme si na slepé rytíře. Každý bojovník měl zavázané oči a byl dezorientován lehkým úderem do přilby. I přes tento handicap se musel šťouchadlem trefit do cíle. Nebylo to ovšem nic jednoduchého. Po polední svačině jsme se vydali na "Kozí hrádek" k průzkumu hranic. V noci jsme měli nepřátelskou návštěvu. Hlídka zpozorovala, že se kolem tábora pohybují rytíři z jiného hradu, proto vyhlásila poplach. Každý okamžitě obsadil své pozice na hradbách. Hrad se nám podařilo uchránit a bandity po chvíli pochytat. Čekalo je nepříjemné mučení, ze kterého se nakonec vykoupili sladkostmi.
Nastalo úterní dopoledne a purkrabí Fanda zadal bojový úkol svým panošům a rytířům vyrobit čarodějnici. Museli se vydat do blízkého lesa vyhledat materiál, co les dá, tzn. větve, listy, traviny avšak i odpadky, které se v lese v dnešní době vyskytují čím dál tím častěji. Čarodějnice se všem moc povedly. Po výborném obědě se pořádal veleturnaj ve vybíjené mezi družstvy. Síly byly vyrovnané, proto byly zápasy velmi zajímavé. Ovšem vítěz může být pouze jeden. Stalo se jím družstvo zelených. Těsně za nimi byli modří a červení. I stateční rytíři a panoši si potřebují odpočinout, a proto si všichni společně zahráli odpočinkovou hru s názvem "Mimikry". V této hře se děti schovávají v lese a vedoucí je po určeném časovém limitu hledají. Ti, co se schovají dobře a jsou nenalezeni, dostanou za odměnu stříbrňáky a bod pro svůj oddíl. Po večeři jsme se všichni sešli u táboráku, kde jsme všechny čarodějnice odsoudili k nemilosrdnému upálení.
Ve středu dopoledne jsme vyrazili na úklid hranic. Uklízeli jsme odpadky z okolí silnice od tábora až k Šindelové. Po obědě se k nám donesla zpráva, že náš hrad přijede zkontrolovat král s družinou. Na jeho počest jsme naplánovali bál a pro jeho smutné princezny rozveselení. Proto celé odpoledne probíhalo ve znamení příprav masek a nacvičování scének. Před večeří opravdu přijel král se svou družinou na kontrolu svého hradu. Dostalo se mu uctivého přivítání. Po večeři se na královu počest konalo rozveselování smutných princezen, které bylo úspěšné, a bál ve formě diskotéky.
Čtvrteční ráno jsme se probudili do deštivého počasí. Stále ještě trochu unaveni po včerejším bále jsme přivítali dopolední odpočinkové sledování DVD. Mezitím se počasí umoudřilo, zem stačila vyschnout a my, po odpoledním klidu, mohli zahájit další zkoušku našich dovedností, a to střelbu ze vzduchovek na terč, na lízátka a také střelbu z praku. Po svačině nastal dlouho očekávaný turnaj ve vybíjené mezi dětmi a dospěláky, který se protáhl až do večerního vyhodnocení. Ani letos se dětem nepodařilo družstvo dospěláků porazit. I když měli celkem dvacet sedm životů, na ty dlouhány vedoucí to nestačilo. Snad příště.
Nastal pátek a s ním balení všech věcí a postupná příprava na zítřejší cestu domů. Dopoledne se vydáváme na procházku spojenou se sbíráním hub. Občas sice nějakou tu hezkou houbu najdeme, ale většina je už suchá. Po obědě si balíme kufry a pomáháme s balením tábora. Když máme hotovo, začínáme hrát naše oblíbené sranda hry. Jsou to třeba krmení svého kolegy přesnídávkou, ovšem se zavázanýma očima, vítání nových táborníků, praskání balónků zadkem, nebo pití čaje z kojenecké lahve. Pak si jdeme ještě do lesa zahrát na schovku. Za chvíli je večeře a po ní vyhodnocení celého tábora. Jako první si poděkování od všech zaslouží naše kuchařky za to bezva jídlo, které nám tu vařily a také naši vedoucí a instruktoři, kteří si s námi hráli a bavili nás, i když jsme je někdy opravdu dost zlobili. Potom se již vyhodnocovalo naše snažení zde na hradě. Nejlepší stan a stan prasátek, houbař, umělec, hradní bavič a další. Letos jsme ještě v noci netradičně stáhli státní vlajku ze stožáru a už jen poseděli u posledního ohýnku před odjezdem domů.
Přišla sobota a s ní už jen dobalení věcí do batohů, opuštění našich stanů, doklizení všech věcí a odjezd domů k rodičům se spoustou nových zážitků z letošních prázdnin.